Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hykar-nd

Dobrý den,                                                                                            30. 7. 2013

Hykar si u nás neskutečně zvykl. 9.7. byl na operaci nesestouplého varlete a přitom i odstranění toho druhého, takže teď je kastrovaný. Sice mu moc vadil límec, tvářil se, chudák, strašně nešťastně, ale zvládli jsme to. Měla jsem strach, že se mě bude bát nebo mě nenávidět, když jsem ho odvezla k tomu "hroznému" veterináři, ale naštěstí jsem se mýlila. Už večer po operaci, jakmile začal normálně běhat, za mnou chodil jak ocásek. Ležel v koupelně u mých nohou, zatímco jsem si čistila zuby. Velice rychle se uzdravil a teď je to zas ten starý rošťák.

Zjistila jsem, že ho baví fotbalové míče a to nejvíc měkčí (ne natvrdo nafouknuté nebo už prokousnuté).  Vždycky při vítání míč popadne a utíká s ním. Večer, když se ochladí, si takhle rád hraje - nebo na honěnou. S fenkou Adélkou si po počátečních nedorozuměních (prokousl jí ucho, když se neshodli u krmení) nakonec pěkně zvykli. Umí si spolu hrát, zařádí si, občas spolu odpočívají.

Děti teď o prázdninách spaly občas na zahradě ve stanu nebo v chatce a Hykar je úplně sám od sebe hlídal, v chatce spal jednu noc s nimi.

3.8. odjíždíme na týden na dovolenou a psi zůstanou doma. Bydlíme v jednom domě s manželovými rodiči, takže oni se postarají. Zahrada je celkem velká a Hikar je už zvyklý, na dovolené by nemohl volně běhat a nebyl by spokojený. On je to takový "Tank s tryskovým pohonem", jak mu říkám. Doufám, že to spolu zvládnou. Děláme to tak každý rok.


Mějte se a ať máte těch opuštěných psíků co nejméně.
 

Dobrý den,                                                                             3. 2. 2013

Tak se nám konečně podařilo udělat fotky. Problém je Hykara vyfotit přirozeně. Jak si všimne foťáku, zbystří a vypadá na fotce vykuleně. Fotka 532 je z chodby, kde spí v noci. Máme tam dřevěnou podlahu, takže nijak nestudí.

Hykar na ní odpočívá, ale v noci už spí na dece nebo na ovčí kůži. Pelíšek dám pryč. Vím to, protože už tak nevyskakuje, když za ním jdem. Normálně se zvedne, protáhne se a vítá nás vrtěním ocasu. A to, i když jdu třeba v noci na WC. Když včas nezavřu, vleze na záchod za mnou, do koupelny taky.

I k manželovi se jde sám od sebe pohladit, ale je opatrný, stále je znát respekt.

Ostatní fotky jsou z kuchyně, kobereček je místo naší stařenky Dasi. Ona musí být v teple a na hladké podlaze, už nezvládá chodit. Proto jsme pro ni obětovali dětský hrací koberec.