Flek-nd
29. 1. 2013
Je to teprve pár dní, co jsem opustil kralupský útulek a můj život se od základů změnil. Ocitl jsem se v ráji! Zdá se Vám to přehnané? Možná, ale sám nevím, jak lépe bych svůj nový domov nazval. Moje nová panička není žádná zkušená psovodka, která by na svém kontě měla zástupy perfektně vycvičených psů, ale zato je člověkem dokonale rozumějícím potřebám specifické tečkované dušičky.
A právě to, že už jednu takovou tečkovanou dušičku doma má, byl hlavní důvod, proč se – na popud svého kamaráda, který jí o mně řekl – rozhodla přijet podívat na puntíkáče, který už byl svému majiteli na obtíž. Pravda je, že jsem se zase tak moc nesnažil upoutat její pozornost, a dokonce jsem odmítl i piškotky, které mi nabídla při seznámení. Ale důkazem její skutečné znalosti povahových zvláštností dalmatinů bylo to, že mě nakonec naložila do auta a vezla do svého domova.
Tam jsem se seznámil se svým novým parťákem, desetiletým dalmatinem Artušem, kterému ale většinou nikdo neřekne jinak, než Puntíček. Záhy jsem taky zkusil, co si k němu můžu dovolit, a i když byl zprvu trpělivý a jen mě napomínal, nakonec musel trochu přitvrdit, abych konečně pochopil, že tady se budu muset chovat slušně. Myslím, že to byly přesně ty chvíle, kdy panička začala pochybovat o správnosti svého rozhodnutí, ale přesto stále někde v nitru věřila, že stojí za to dát našemu soužití šanci.
Musel jsem se hned od začátku učit spoustu nových věcí; jako například to, že z domu se na rozlehlou zahradu a dvůr můžu kdykoliv dostat sám pomocí psích dvířek. A nebo to, že černou kočičku můžu olizovat, ale zrzavému kocourovi je lepší se vyhnout, protože na nevycválance, jako jsem já, nemá náladu. Taky jsem zjistil, že dalšími obyvateli velkého statku jsou tři koně, na které jsem nejdříve přes plot štěkal, ale brzy mi moje geny napověděly, že koně a dalmatini patří k sobě už od dob dávné historie. A poznání nejdůležitější bylo, že vládcem nad ledničkou a dózami s pamlsky je v téhle domácnosti právě panička, a proto je dobré se jí držet! Nakonec jsem si oblíbil i ty piškotky a sem tam už ochutnám i další dobroty, které mi vytrvale nabízí.
Každý den chodíme na procházky, ale protože se ještě pořád chovám jako utržený ze řetězu a všechno kolem mě zajímá daleko víc, než volání paničky, zatím musím mít dlouhé vodítko, které si panička chytne, když se začnu vzdalovat víc, než se jí líbí. Taky už si zkoušíme hrát s kámošem Puntíčkem. I když je to zatím trochu rozpačité, myslím si, že je to na dobré cestě a že nakonec najdeme společnou řeč a pochopíme vzájemné náznaky.
Posílám pár fotek z jedné zimní procházky, na které nás fotila paničky kamarádka.
Všem pejskům přeji, aby co nejdříve našli taky tak skvělý domov a nové milující páníčky, jako se to poštěstilo mně!
Za Fleka napsala
Míla R.