Jdi na obsah Jdi na menu
 


Endy2nd

 Dobré poledne,                                                                        28. 10. 2012

srdečné pozdravy od Nového Bydžova, Endy právě chrupe v chodbě našeho domu, protože v obýváku je mu vedro.

Náš Endy nemiluje zahradu, jak jste psali, on miluje nás, teploučko domova, měkoučkou postýlku, na které je natažen bez možnosti dalšího vstupu lidských bytostí, leda, že bychom ho násilně odstrčili, což projevuje nesouhlasným bručením. Ba ne, vtěsnáme se vedle něho a on je spokojený.

Endy je velmi naprosto a okamžitě poslušný pejsek, ale musíme v ruce držet výbornou sušenku, v oblibě má brusinkovou. Mlíčko také rád, ale raději kozí. Žere vše, jen ne granule. Od té doby, co ho máme, vnímá granule jako vysoce nebezpečnou potravinu, kterou srdnatě a opakovaně odmítá zcela zatvrzele spořádat a raději hladoví pár dní, pro což máme pouze teoretickou domněnku neb nikdo z rodiny nevydrží naši 40 kg chudinku trápit déle než jeden den. Náš chudáček si to nenechává líbit, štěká velmi intenzivně  a v podstatě jen kvůli tom jsme zjistili, že štěkat umí. V jeho jídelníčku se nachází jehněčí, králičí  a lososí maso, plus všechny další lidské výtvory- buchty, koláče, palačinky, bramb. placky, nepohrdne ani sýry. V podstatě nám strká čumák do všeho, co jíme, takže se paničce podařilo shodit pár kilo neb se s ním poctivě o žrádlo dělí. Děti byly ušetřeny,ale ani ony neoplývají statnou postavou. Nás v podstatě reprezentuje náš Endy se svou krásno muskulaturou.

Naučili jsme Endyho plavat, bál se dost vody, naštěsí naše láska ho přesvědčila, že voda je děsně prima a od té doby jde do vody - my ho však pouštíme do vody čisté - v pískovcovém lomu,. ne bahnité.

Endyho milujeme a stal se plně součástí naší rodiny a obývá s námi dům - zahradu ne, tu má pouze jako průchod k brance, když s ním vyjíždíme ven na výlety, jež podnikáme denně do okolních lesů. Endy od začátku odmítal zůstávat sám, a už vůbec ne venku. Nechtěl spát venku, na verandě, chtěl být pořád s námi a u nás a my mu to umožnili.

Bál se tmavých míst a stodolních místností. Nechtěl se ani dovnitř pouze podívat, aby si je očichal, bál se asi, že ho tam zavřeme. Evidentně by se velmi trápil,. kdybychom ho nechávali venku. Tak je pořád s námi a je tedy plně členem rodiny se vším všudy. Spí s námi, jí s námi, chodí s námi ven, kdykoli odcházíme z domu, kromě práce. Endy je klidný, přátelský ,k lidem naprosto, jinak ale lehce dominantní pes. Psů se nebojí, vítá je, ale psi -samci musí dodržovat odstup, jinak Endy výstražně vrčí a staví se do bojovné pozice. Psi se raději zdržují dalších akcí.
Endy si neumí hrát, neumí aportovat, nevyběhne za klackem, míčkem, hračkou. Endy neznal les.

Až nyní, po 6 měsících mě začal kousat do ruky, když si s ním hraju a v lese se již rozbíhá a sleduje stopu. Rozvinul se mu čich a dychtivě hltá stopy. Endy je velmi čistotný, velmi ,,vychovaný- vycepovaný" od bývalých majitelů - až tak, že disciplina se stala jediným pojítkem mezi ním a pány.
 
Povolili jsme mu dost. Nechtěli jsme z něj mít cvičeného služebního psa, který je pouze jen na rozkazy, snažíme se uvolňovat jeho hravost, lehkost a prožitek z čichání a sledování stop, a to poslední se rozhodně daří . Endy není téměř nikdy na vodítku. Poslouchá. V lese, na lukách, polích, pěšinách běhá sám. Podle sebe a na pískání se k nám vrací. V přírodě nám nikdy neutekl, ani se nezatoulal. Vodítko máme v podstatě jen na přechody přes silnici nebo na město. V terénu je okamžitě pouštěn a vesele si běhá podle sebe.

Potřebuje běhat a sám podle sebe, nebaví ho jít vedle nás. Běhá taky vedle nás, když jedeme na kole, je vidět, že tohleto znal od předchozího majitele.

V každém případě ten, kdo ho předtím vychovával, nebyl zlý, pes není zkažený, není submisivní nebo vystrašený, působí sebevědomě, jen si s ním nikdo nehrál. Když byl malý,asi ho hodně milovali, dostal lásku,jen pak se osud nějak špatně obrátil, asi v dost brzkém věku, nereaguje na hračky, na nic.

Endy nás začal milovat, trvalo mu to daní důvěry a citu delší dobu, předtím byl jen přátelský, asi mu chyběla hodně Vendy, čuba z útlku - dychtivě lítal v prvním měsíci ke každému psu, pak už toho nechal.

Dnes je to štastný, zamilovaný pes, který blaženě leží u krbovek a pozoruje nás láskyplně svým laním teplým pohledem.

Ve vesnici ho mají lidé velmi rádi. Je to krásný hodný pejsek.