Jdi na obsah Jdi na menu
 


Andy nd

Dobrý den,                                                                        25. 2. 2013

na jaře roku 2012 jsem začal uvažovat o psovi. Probral jsem toto s přáteli a ti mě přivedli k myšlence, že bych mohl pomoci nějakému psovi z útulku.

Jelikož jsem nenáročný na chování a vzhled psa, tak jsem dne 3. 4. 2012 navštívil útulek Lesan v Kralupech nad Vltavou. Do útulku jsem šel s představou, že si odvezu nějakého německého ovčáka nebo jemu podobného psa, na velkou zahradu k baráku.

Jenže v útulku jsem si všiml velmi milého kříženečka světle hnědé až žluté srsti. Paní, která se stará o útulek, milého pejska vypustila z kotce, ten mi hned přiběhl k nohám. Doslova padl na záda, ukázal břicho a chtěl po mě, abych ho drbal. Toto mu mimochodem zůstalo dodnes. V tu chvíli bylo jasné, že si pejska odvezu, zalíbil se mi svým temperamentem, milým výrazem v obličeji a svým vzhledem naleštěného trička.

Původně jsem chtěl hlídače na velkou, opuštěnou zahradu, ale v útulku mi bylo jasně vysvětleno, proč pes nemůže být sám. Nicméně rozhodl jsem se, že milého psa Andyho si za každou cenu odvezu.

I když jsem věděl, že rodina bude mít proti psovi v bytě výhrady! Andyho jsem přivezl domů, protesty byly samozřejmostí, ale již do týdne se stal členem celé rodiny. Rychle si ho všichni oblíbili. Po krátké době si Andy obsadil za svůj příbytek pěkně měkké a pohodlné křeslo v obýváku.

Za chvíli už bylo jeho kanape a celá sedací souprava. Měl jsem radost, že Andyho jsem si z Lesanu přivezl odčerveného, očkovaného a načipovaného.

Zpočátku bylo s Andym dost starostí, kdy byl dost neklidný, neposlouchal na povely, často utíkal. Procházky bez vodítka nepřipadaly v úvahu. V útulku mě upozornili na to, že Andy má zánět v levém uchu, který je v léčení. Tento jsme úspěšně s pomocí pana MVDr. Pochobradského ve Veltrusích doléčili.

Andy nechtěl moc pořádat potravu, trochu jsem mu dával za vinu, že je vybíravý. Často trpěl průjmy, zvracel čerstvě žaludeční šťávy. Po četných návštěvách veterináře a delším zkoumání jsme přišli na to, že Andy má sensitivní, tedy velmi citlivé trávení. Z konzerv a různých granulí jsme začali pořádat granule značky H Alergen.

Dnes je vše v naprostém pořádku. Po všech starostech přišly i radosti, které nás všechny dnes těší. Náš Andy se naučil velmi mnoho povelů, na procházkách poslouchá jako správně vychovaný pes.

Občas na něho musíme být venku přísnější, protože pokaždé štěká a doslova provokuje ostatní psy, aby jim ukázal, kdo tady je pánem. Jenže občas to zkusí na silnějšího a statnějšího a to by se mu v budoucnu nemuselo vyplatit.

Jinak se sestřiným rok a půl starým ridgebackem jsou jako bratři, i když ho ridgeback pěkně zlobí. Občas to Andyho pěkně otravuje a dá to ridgebackovi rychle najevo. Oba pánové dokážou pěkně zlobit, ale je s nimi velká sranda.

Andy se stal velmi rychle členem rodiny. Má mezi námi svoje místo jako člověk. Nocuje s námi v peřinách a často nás ráno budí svými pěkně uslintanými polibky.

Jak jsem již uvedl, přes všechny starosti, radosti převládají. Už i jenom ten pocit, že člověk pomohl jedné psí duši z útulku, kde jsou psi bez svých rodin.

Na závěr řeknu, že když jsem si Andyho odvážel, bylo mi těch ostatních líto, že zůstali na dále sami za sebe v kotcích útulku. Proto si myslím, že by bylo moc pěkné, kdyby bylo více lidí, kteří by byli ochotni si psa z útulku odvézt. Ochotni mít nějakou chvíli starost s jeho psychikou a zdravím, protože se jim tento pes velmi odvděčí, svojí oddaností a radostí ze svého získaného domova.